PRÁVĚ HRAJEME: Přejeme vám příjemné a ničím nerušené prázdniny a dovolenou vašich snů

Historie

Ochotnické divadlo v Boleradicích zapustilo hluboké kořeny a získalo bohaté zkušenosti díky více než stoleté tradici, na níž se podílely stovky ochotníků. Za ta léta byly na zdejším jevišti uvedeny desítky premiér her všech žánrů. Pravděpodobně prvním představením bylo provedení Kříže u potoka v roce 1897, a to tehdejší Cyrilskou jednotou. Nakonec není vůbec rozhodující, zda se začínalo o rok dříve či později. Podstatné je, že se hraje dodnes, a to velice intenzivně a úspěšně.

Divadelní štafeta pokračuje. Na startu u ní byl místní učitel Cyril Metoděj Hladký, který obstaral vše potřebné k tomu, aby se poprvé rozevřela divadelní opona a ochotnické divadlo v Boleradicích tak vykročilo na cestu k divákům a do historie obce. Po Hladkém v divadle pokračovali místní studenti, již o „vagacích“ nacvičovali a hráli divadlo, včetně her v přírodě. Divadelní činnost v obci dále pokračovala péčí místního odboru Národní jednoty, ale pak již se značnou mírou sebevědomí nastoupili sokolové a orlové, stálí to rivalové ve sportovních i kulturních aktivitách obce. Zejména meziválečné období se stalo vrcholem ochotnické éry v českých zemích, stejně tak i v Boleradicích. Byly to desítky premiér, tisíce spokojených diváků.

Dnes je až neuvěřitelné uvedení pěti i více premiér do roka – na malé vesnici a to i s řadou repríz. Je pravda, že výběr her diktoval tehdejší vkus a zájem publika, proto repertoár ve velké míře naplňovaly naivní operetky a jednoduché veselohry. Jejich umělecká kvalita by s dnešními inscenacemi nesnesla srovnání. Úroveň provedení byla nízká, hrálo se na nápovědu a dost často improvizovalo, přesněji "plavalo". Ale po pravdě musíme přiznat, že i při tehdejších jednoduchých inscenačních možnostech se uváděly hry náročné a klasické, například Vojnarka, Maryša atd. Amatérské divadlo v té době žilo v jiných podmínkách a mělo zcela jiné poslání než dnes. Bylo organickou součástí aktivity jednotlivých organizací, pomáhalo prosazovat jejich potřeby a staralo se především o zábavu vesnice. Je to bezesporu zajímavá kapitola každé obce. Dnes by se o ní mohlo psát mnoho zajímavostí a hodně vzpomínek, vesměs úsměvných a hřejivých. Po roce 1945 se opět čile hrálo na obou jevištích, snad s ještě větší dávkou zápalu a nadšení. Repertoár byl orientován na vlasteneckou tematiku. Novinkou se stalo loutkové divadlo, provozované na místní základní škole, a to s klasickými loutkami. Tam se také pravidelně hrálo i dětské divadlo. Součástí tehdejšího divadelního života byla i představení hostujících souborů z okolí a naopak, když se někde povedla dobrá inscenace, byl oboustranný zájem na jejím uvedení mimo vlastní jeviště. To vše mělo jistě příznivý vliv na to, že ochotnické divadlo v Boleradicích překonalo všechny obtíže a úskalí.

Zásadní negativní vliv do divadelního ruchu vnesly poúnorové poměry roku 1948. Načas zapříčinily útlum kulturního života, tedy i divadla. Oba hlavní aktéři ochotnické činnosti se dostali do stagnace. Orel nuceně zákazem činnosti, Sokol po reorganizaci. Teprve po čase se začíná hrát pod hasičskou jednotou, nově vytvořenou Osvětovou besedou a svůj křest na divadelních prknech si odbývají také mládežníci. Ale vzhledem k politické a hospodářské situaci na vesnici zájem diváků opadával, jednak organizovanou dramaturgií, zákazem starších lidových her, jednak orientací na sovětské a soudobé tzv. angažované hry. Proto nastal příklon ke klasice, která oboustranně vyhovovala.. Přes všechny překážky, které ochotnické divadlo v těch letech mělo, se po čase našli jednotlivci, kteří dokázali získat a přesvědčovat další, aby hráli. A tak jeviště opět ožilo, postupně přibývalo ochotníků, hrálo se v okolí a také na okresních divadelních přehlídkách v sousedních Kloboukách. Oproti většině vesnic se divadelní tradice nepřerušila, nezanikla, hrálo se se stále větším zaujetím. Divadelní štafeta pokračovala.

Renesance nastala, když bylo v roce 1982 představení Maryša navrženo k účasti na Národní přehlídce vesnických divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. Bylo to vůbec poprvé v celé historii divadla okresu Břeclav, že se některý soubor celonárodní přehlídky účastnil. Úspěch tohoto účinkování byl povzbuzující, ale také zavazující a naplňoval zdravou hrdostí. Také další práce divadelníků byla odpovědnější, svědomitější, stabilizoval se kádr těch, kteří byli ochotni hrát a měli možnost se činnosti divadelního souboru cele věnovat. A úspěchy se brzy dostavily v podobě prvenství na okresních a krajských přehlídkách. Národní přehlídky vesnických divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou se soubor účastnil již čtrnáctkrát a odvezl si odtud řadu ocenění, včetně postupu do programu Jiráskova Hronova.

Nejvděčnějším oceněním pro každého jednotlivce i celý soubor jsou zahraniční hostování. Pro boleradické ochotníky to bylo v roce 1993 Švédsko a o rok později Anglie. V obou případech s hrou Františka Kožíka Šavle a píseň, pro niž obstarala doprovod cimbálová muzika Vonica z Krumvíře. Tamější divák ji i přes jazykovou bariéru také díky lidové hudbě přijal s porozuměním a oceněním. Další pomyslnou metou byl v roce 2000 zájezd za Velkou louži, do New Yorku, na pozvání Společnosti pro vědy a umění, a to s představením Rok na vsi. Vystoupení uspořádaná v Sokol Hall a Bohemian Hall se setkala se značným ohlasem přítomných krajanů. Zahrát české divadlo před krajany v zahraničí je pro každého herce neobvyklý zážitek. V tomto smyslu mají nepřenositelnou atmosféru každoroční vystoupení v divadelním sále Školského spolku ve Vídni. Před deseti lety jsme navázali úzké vztahy s krajanským divadelním spolkem Vlastenecká Omladina a dlužno podotknout, že každé vystoupení boleradických ochotníků ve Vídni vzbuzuje v české komunitě značný ohlas. Vlastenecká Omladina následně pravidelně hostuje v divadle boleradickém .

V současnosti je boleradické divadlo nepřehlédnutelným fenoménem jihu Moravy. Každou sezónu se na našich prknech odehraje až sedmdesát ochotnických představení snad všech myslitelných žánrů, včetně zvláštního předplatného pro děti. Mimo to organizujeme řadu doprovodných akcí jako jsou výstavy výtvarného umění či koncerty vážné hudby. A co nás těší nejvíce je, že téměř vždy je vyprodáno. Zřejmě nejlepší důkaz smysluplné činnosti, potažmo i existence dnešního Divadelního spolku bratří Mrštíků v Boleradicích.