Maryša Vávrová: Maryša pohledem Vávry vznikla „na objednávku“ pro první ročník pražské přehlídky Císařovy nové šaty, věnované v lednu 2025 památce profesora Jana Císaře, mimořádného teatrologa. Pořadatelé si přáli Maryšu (profesorova oblíbená hra), nebo libovolnou hru se spousty jablek (v odkaze na profesorem řešený teoretický problém nadužívání jablka jako symbolu na jevišti). Maryša Vávrová je pokusem skloubit obě zadání autorem, který neumí ani hanácké, ani slovácké nářečí, takže bude mluvit po svém. Tolik úvodní omluva Mrštíkovým a vysvětlení všem, kteří mají klasickou Maryšu rádi. Hru velmi volně dle Aloise a Viléma Mrštíkových připravil a předvádí Tomáš Hájek.
*
Jabka – hráno společně s inscenací Maryša Vávrová, s krátkou přestávkou mezi nimi. Stolní divadlo s vůní jablek a vzpomínek. „U nás doma jsme všichni vykrajovali. Babička vykrajovala, maminka vykrajovala, tatínek vykrajoval, já jsem taky vykrajovala…. U nás se nic nevyhodilo.“ Jabka jsou na povrchu vyprávěním o tom, jak se na podzim sbírala úroda, jak se lisoval mošt i jak babička dělala svůj nejlepší tažený štrúdl. V té vnitřní linii jsou úvahou o tom, jak žijeme své životy, jestli pořád na něco čekáme, zda si umíme užít současný okamžik. Je to inscenace na hranici všední poezie, osobní výpovědi, inscenace pracující s pomalým, meditativním tempem…