„Bylo v nás tolik vůle, tolik chuti žít…“ Bylo to právě R.U.R., které Čapka proslavilo po celém světě a mělo naprosto fenomenální úspěch. Zvláštní je, že se tak často výklad tohoto dramatu liší od výkladu samotného autora. Čapkovo drama je interpretováno jako jakási obava z industrializace, obava z techniky a pokroku, který lidstvo přehluší a snad i zahubí… Ale tomuto výkladu se Čapek bránil, on naopak oslavoval člověka. Jeho dílo je tak svižné a nekomplikované, plné empatie a takové té typicky čapkovské „lidskosti“, že má čtenářstvo pocit, jako by to psal včera. Fascinující je podobnost témat, která se objevují v R.U.R. a která dnes rezonují společností. Jako by to psal pro současnou společnost, přímo na míru, pro dnešní dny. A právě toto prolnutí témat, paralelně se odvíjejících, a přitom směřujících stále ke stejnému člověku, se stalo inspirací pro tuto inscenaci.