Nejraději mám, když lidé tleskají…

Vídeňské Svobodné listy č. 10/2020 otiskly článek s názvem Kulhavý mezek

Jako osmiletý kluk jsem se nechal zlákat otetovaným cirkusákem, schoval se ve voze se senem a moji touhu poznat svět ukončil opasek mého táty, který mě z mé skrýše vytáhnul a můj  sen jsem musel odložit.

K cirkusu jsem se již nedostal, ale zato k divadlu. protože kouzlo jeviště a chorobná zvědavost mě ještě neopustily, byli jsme se skupinou podobně potrefených divadelních nadšenců, jako platící diváci v krásném malém divadle v Boleradicích u Hustopečí. Na programu byla hra Oldřicha Daňka „Kulhavý Mezek“. Děj této hry je fabulován do doby třicetileté války. Na jevišti neuvidíte hrůzu bojů, zbrojnoše, padlé ani řinčení mečů a výstřely z kuší, ale uslyšíte hodně moudrosti, a to vám dokonale zahrají tři herci Zbyněk Háder, Jan Koráb a Jana Jirgalová v režii Jiřího Brabce.

Těch sto kilometrů z Vídně za divadlem se opravdu vyplatilo a nelitujeme. Děkujeme divadelníkům „Divadelního spolku bratří Mrštíků“ v Boleradicích. Budeme vám dělat reklamu široko daleko.

Zdeněk Homolka  

O autorovi

„Nejraději mám, když lidé tleskají. To je vlastně jediná mzda, kterou člověk dostane. Speciálně u ochotníků,“ říká režisér ochotnického spolku Zdeněk Homolka, který přišel do Vídně po roce 1977. Navzdory vyššímu věku neměl obavy o to, čím se bude živit. Jako muž mnoha řemesel si mohl vybírat a po počátečním rozkoukání si našel práci v Theatru an der Wien, kde stavěl scény pro špičkové muzikály. „Táta postavil mlejn a já Fantoma opery nebo Les Miserábles. To byly nesmírné úkoly. Američané nám nevěřili, ale povedlo se. Dokonce o nás říkali, že jsme byli nejlepší divadlo na pevnině. Na to ochotnickém se tleskalo, když se dělal nějaký malý muzikál jako třeba My Fair Lady a nebo ten poslední Zkrocení zlé ženy.“ 

0