Jako osmiletý kluk jsem se nechal zlákat otetovaným cirkusákem, schoval se ve voze se senem a moji touhu poznat svět ukončil opasek mého táty, který mě z mé skrýše vytáhnul a můj sen jsem musel odložit.
K cirkusu jsem se již nedostal, ale zato k divadlu. protože kouzlo jeviště a chorobná zvědavost mě ještě neopustily, byli jsme se skupinou podobně potrefených divadelních nadšenců, jako platící diváci v krásném malém divadle v Boleradicích u Hustopečí. Na programu byla hra Oldřicha Daňka „Kulhavý Mezek“. Děj této hry je fabulován do doby třicetileté války. Na jevišti neuvidíte hrůzu bojů, zbrojnoše, padlé ani řinčení mečů a výstřely z kuší, ale uslyšíte hodně moudrosti, a to vám dokonale zahrají tři herci Zbyněk Háder, Jan Koráb a Jana Jirgalová v režii Jiřího Brabce.
Těch sto kilometrů z Vídně za divadlem se opravdu vyplatilo a nelitujeme. Děkujeme divadelníkům „Divadelního spolku bratří Mrštíků“ v Boleradicích. Budeme vám dělat reklamu široko daleko.
Zdeněk Homolka
Zdroj: Vídeňské svobodné listy
Foto: Klára Stejskalová
„Nejraději mám, když lidé tleskají. To je vlastně jediná mzda, kterou člověk dostane. Speciálně u ochotníků,“ říká režisér ochotnického spolku Zdeněk Homolka, který přišel do Vídně po roce 1977. Navzdory vyššímu věku neměl obavy o to, čím se bude živit. Jako muž mnoha řemesel si mohl vybírat a po počátečním rozkoukání si našel práci v Theatru an der Wien, kde stavěl scény pro špičkové muzikály. „Táta postavil mlejn a já Fantoma opery nebo Les Miserábles. To byly nesmírné úkoly. Američané nám nevěřili, ale povedlo se. Dokonce o nás říkali, že jsme byli nejlepší divadlo na pevnině. Na to ochotnickém se tleskalo, když se dělal nějaký malý muzikál jako třeba My Fair Lady a nebo ten poslední Zkrocení zlé ženy.“
BOLERADICE | Slovácký verbuňk, jízda králů na Slovácku nebo technologie výroby modrotisku. To jsou unikátní činnosti, které se dostaly na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje, kterému se někdy také přezdívá „malé UNESCO“. Nově by k nim mohlo přibýt i ochotnické divadlo. Usiluje o to Divadelní spolek bratří Mrštíků v Boleradicích.
„O tom, že právě tato činnost má v našem kraji bohatou historii a význam nejen v době národního obrození, jak se často uvádí, ale i v současné době, kdy přispívá ke kulturnímu a společenskému životu zejména na venkově a v menších sídlech, není pochyb,“ popsal v boleradickém zpravodaji dlouholetý člen divadelního spolku Jan Koráb důvody které ochotníky vedly k návrhu směřujícímu krajským radním.
Pro svůj nápad se boleradickým podařilo nadchnout ochotnické soubory z celé jižní Moravy. Ve všech sedmi okresech kraje našli divadelní spolky a soubory, které mají doložitelnou historii a současně jsou i dnes aktivní. „Bylo složité všechny dohledat a kontaktovat, protože neexistuje aktuální evidence ochotnických souborů. Nakonec jsme jich objevili kolem třiceti,“ vypočítává Jindřich Kahoun, předseda správní rady boleradického divadelního spolku. Myšlenku dát divadlu status krajem chráněného nemateriálního statku tak podpořil třeba hustopečský Fór či Kadet ze Starovic, divadlo Stodola v Jiříkovicích a řada dalších více či méně známých souborů. Vyhledat je pomáhali boleradickým ochotníkům lidé ze Svazu českých divadelních ochotníků i z Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu.
O tom, zda budou se svým návrhem úspěšní, rozhodnou krajští radní na přelomu září a října. Precedens už mají. Nemateriálním statkem kultury je už třeba západočeské divadlo.
O tom, zda budou se svým návrhem úspěšní, rozhodnou krajští radní na přelomu září a října. Precedens už mají. Nemateriálním statkem kultury je už třeba západočeské divadlo. Pokud by divadelníci se svou nominací uspěli, znamenalo by to podle Korába nejen ocenění dávné i současné obětavé činnosti ochotnických divadelníků v celém kraji, ale šlo by i o prestižní záležitost jak pro boleradické divadlo, tak pro
obec, která je širokou veřejností dlouhodobě vnímána jako významná kulturní lokalita regionu.
„Podle písemných památek, které jsme našli, hrajeme už 120 let. Loni jsme tedy oslavili výročí. A myslím, že jsme stále jediným souborem v kraji, který hraje v kamenném divadle. Ostatní soubory využívají různé pronajaté kulturní sály,“ podotýká Jindřich Kahoun, předseda divadelního spolku, za kterým se sjíždí diváci z celé jižní Moravy. To je ostatně i posláním boleradických ochotníků – přinést lidem divadlo co nejblíže jejich domovu. Trefit se jim do vkusu, pobavit je a pro divadlo nadchnout.
Každou sezonu se na prknech někdejší orlovny v Boleradicích odehraje až sedmdesát ochotnických představení snad všech myslitelných žánrů, včetně zvláštního předplatného pro děti. Mimo to divadelníci organizují řadu doprovodných akcí, jako jsou výstavy výtvarného umění či koncerty. A téměř vždy je vyprodáno.
Zařazení na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury bude pro divadelníky prestiží i příslibem podpory z kraje. Ale také závazkem divadelní
řemeslo dál rozvíjet.
Tomu by měla napomoci i nová divadelní přehlídka Mrštíkovo divadelní jaro, která v Boleradicích vypukne na přelomu března a dubna. „Po zhruba pětileté pauze se vracíme ke krajské soutěžní přehlídce. Pozveme všechny soubory z kraje, aby se jí zúčastnily a pokusily se postoupit do celostátní soutěže ve Vysokém nad Jizerou,“ naznačuje Jindřich Kahoun. Prvotně je tato přehlídka určena pro divadelní soubory z Jihomoravského kraje, ovšem je otevřena všem souborům z republiky. Národní přehlídky venkovských divadelních souborů a regionálních přehlídek nebo výběrů venkovských divadelních souborů se mohou zúčastnit divadelní kolektivy, které mají sídlo v obci, v níž nežije více než pět tisíc obyvatel a není součástí vyššího samosprávního celku.
Ivana Solaříková, 20. 9. 2019
